Symplocos paniculata – samoduť latnatý
(Sapphireberry, Asiatic Sweetleaf, Rechenblume, Saphirebeere)


Tato dřevina ze zajímavé čeledi Symplocaceae s málo známým českým jménem je domovem v Himalájích, v Číně, Koreji a Japonsku. K nám byla introdukována v roce 1910. Jde o keř až malý strom křovitého růstu dosahující v domovině až 8 m, roste pomalu a u nás dorůstá výšky kolem 3 m.

Střídavé listy jsou převážně obvejčité někdy protáhlejší jindy vejčitější někdy i se se špičkou 3-7 cm dlouhé, krátce řapíkaté na bázi široce klínovité, pilovité. Svrchu jsou tmavě zelené mírně svraskalé připomínající myrobalán. Zespodu jsou jemně plstnaté na dotek lehce sametové s výraznou žilnatinou mající 3-4 páry hlavních žilek. Na podzim se barví často nevýrazně do žluta až žlutohněda, ale někdy i do vínově červené barvy.

Květy jsou smetanově bílé o průměru kolem 1 cm s četnými tyčinkami celkově silně připomínající květy planých trnek. Rostou v koncových latách velikých 4-8 cm. Hodně medují a sladce voní. Doba květu je od konce května až do začátku července. Jsou oboupohlavné, ale cizosprašné, takže kvůli plodům je lépe pěstovat dva jedince jinak tvoří plody ojediněle.

Plody, zrající v září až říjnu, jsou peckovice zajímavé barvy, kterou někteří autoři popisují jako safírově modrofialovou jiní jako ultramarinovou a další jako kovovou modř, tyrkysovou či živě modrou nebo jako barvu lapisu lazuli. Z těchto popisů je zřejmé jak je obtížné tuto barvu vystihnout, ale ať je to jakákoliv barva, v každém případě jde o vyjímečnou nápadnou barvu a nezvyklou u plodů dřevin. S podobně nápadnou a nezvyklou i když jinou se setkáváme jen u rodu Decaisnea či Ampelopsis. Plody velikosti menšího hrášku jsou elipsoidního tvaru s jednou pecičkou a někteří autoři uvádí, že jsou jedlé. Pokud je nespotřebují ptáci, kterým velice chutnají, tak vydrží po opadu listů do zimy.

Množení je možné semeny ihned po dozrání, jinak se musí stratifikovat, ale stejně pak často přeleží a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že klíčivost je dosti malá. Vegetativně se množí polodřevitými řízky s dřevitou patkou v červenci až srpnu. V prvním roce jsou mladé rostliny choulostivější, tak je lépe je chránit proti mrazu vrstvou listí nebo ve studeném skleníku.

Roste dobře na plném slunci až v polostínu, na půdách všech typů, čerstvých spíše vlhčích s kyselou až neutrální reakcí a dobře propustných. Špatně snáší sucho i trvale zamokřené půdy. V dospělosti je mrazuvzdorný vhodný od klimatické zóny 4 (5).

Mimo okrasnou hodnotu je tato dřevina také léčivkou, kdy hlavně kůra je používána pro své stahující účinky proti krvácení (obsahuje kamenec, používaný dříve k zastavování krvácení při holení), dále se používá jako kloktadlo, při střevních problémech, v očním lékařství. Používá se i zevně na zhmožděniny apod. Z kůry a i listů se získává žluté až červené barvivo. Z plodů se dělá rosol a štávy a ze semen se dá extrahovat ceněný olej. Kůra, listí, plody jsou využívány tradiční nepálskou a tibetskou medicinou, kde jsou součástí léčivých čajů a dřevo i plody se přidávájí do vonných tyčinek.

I když je tato odolná dřevina nápadná v době květu a zcela excelentní v době plodů, je u nás rozšířena málo. Potkat ji můžeme např. v arboretech v Kostelci nad Černými Lesy, ve Křtinách, v Průhonickém parku a v polském arboretu v Rogowu. Obstarat si tuto zajímavou dřevinu ale není snadné. Semena 2x v letech kolem roku 2000 nabízel Pavel Rezl (Salta), sazenice v sezoně 2004/5 byly k dostání u Praskace v Tullnu. Zájemci tak tedy jen mohou doufat, že se třeba časem octne samoduť v nabídce nějakého specializovaného zahradnictví.

21.3.2008, Ivo Dostál